Historie kapely

Všechno to začalo v kotli na festivalu České Hrady, kde jsme se já s Dominikem rozhodli, že tohle by byl životní cíl, který by stál za to. Dělat dobrou muziku na velkých pódiích, jako brácha a ségra, jako parťáci. A tak se začali shánět členové a začaly první dohady o stylu hudby. Od začátku bylo jasné, že v kapele bude violoncello a jedna z kytar byla taky jasná. Stejně tak texty naší mámy, prostě rodinný business. Kytarista Jakub byl první odvážlivec, který se rozhodl jít do toho s námi. Přesto že byl výborným kytaristou, začínal ale na basu, která stále chyběla. Stejně tak zpěvák. Tím se stal Honza Rosenberg, který nejen zpíval zvláštním zastřeným hlasem, ale také ovládal různé lidové nástroje. Styl se tedy nabízel sám, folkrock. Co nás ale neminulo, byla pohroma zvaná bubeník. Vystřídali jsme čtyři, než jsme našli Vojtu.

Nejmladšího člena, tehdy žáka ZUŠ, který ale naskočil později do rozjetého vlaku. Po prvních dohadech se rozběhly zkoušky a vznikaly první písně (např. Zatracenej svět nebo Vlci). Přišlo hraní v hospodách, koncerty v klubech a na soutěžích, na Benátské 2013, Mníšeckém festivalu 2013,2014 a 2017, DeDe festu, Hrádeckých slavnostech atd. Na zmíněném festivalu Mníšek 2013 nám za Jakuba zaskakoval na basu Tonda Hradecký. Zapadl jak hudebně, tak i povahou do naší skvadry a už u nás zůstal. Umožnil tak Jakubovi ujmout se kytary a začít preludovat osobitá sóla. Jak ale čas plynul, začínala se projevovat čím dál větší náklonnost k tvrdé muzice, jako je rock, hard rock nebo metal. Tu lásku s námi bohužel nesdílel Honza Rosenberg a tak probíhaly diskuse a hledala se ta správná cesta. V průběhu příprav na natáčení nového CD se ale vše projevilo nejvíc a Honza byl přehlasován. Smutní jsme se s ním rozloučili a pustili se do převratu jak v muzice, ve vystoupení, tak i v oblékání. Teď je naše hudba taková. Je drsná i jemná, je upřímná. Našli jsme způsob jak vám vyprávět příběhy. Náš vlak jede dál…