Všechno to začalo, když jsme se s bráchou rozhodli dělat dobrou muziku.A tak se začali shánět členové a začaly první dohady o stylu hudby. Od začátku bylo jasné, že v kapele bude violoncello a jedna z kytar byla taky jasná. Stejně tak texty naší mámy, prostě rodinný business. Kytarista Jakub byl první odvážlivec, který se rozhodl jít do toho s námi. Přesto že byl výborným kytaristou, začínal ale na basu, která stále chyběla. Stejně tak zpěvák. Tím se stal Honza Rosenberg, který nejen zpíval zvláštním zastřeným hlasem, ale také ovládal různé lidové nástroje. Styl se tedy nabízel sám, folkrock. Co nás ale neminulo, byla pohroma zvaná bubeník. Vystřídali jsme pět, než jsme našli Lukyho. Tehdy ale s námi hrál Vojta, nejmladší člen, žák ZUŠ. Po prvních dohadech se rozběhly zkoušky a vznikaly první písně (např. Zatracenej svět nebo Vlci). Přišlo hraní v hospodách, koncerty v klubech a na soutěžích, na Benátské 2013, Mníšeckém festivalu 2013,2014 a 2017, DeDe festu, Hrádeckých slavnostech atd. Na zmíněném festivalu Mníšek 2013 nám za Jakuba zaskakoval na basu Tonda Hradecký. Zapadl jak hudebně, tak i povahou do naší skvadry a už u nás zůstal. Umožnil tak Jakubovi ujmout se kytary. Jak ale čas plynul, začínala se projevovat čím dál větší náklonnost k tvrdé muzice, jako je rock, hard rock nebo metal. Tu lásku s námi bohužel nesdílel Honza a tak se zpěvu ujal Dominik. Později se ale i sólo kytary chopil nový člen, a to byl Mára Nový v roce 2018. Poslední přestavbou na našem Olympu bylo přijetí Lukyho na bicí v roce 2020.
Promíchali se nám členové, styl i projev. Chvíli to sice trvalo, ale už víme co je našemu srdci nejbližší.Teď je naše hudba taková. Je drsná i jemná, je upřímná. Našli jsme způsob jak vám vyprávět příběhy. Náš vlak jede dál. A je pořádně nakopnutej!